ZDE NAJDETE VŠE O KONÍCH Z NAŠEHO OKOLÝ HLAVNĚ Z DIVNIC
Je tajemný,magický kůň.Od jiných ho odlišují 4 základní znaky,o nichž ani odborníci nevědí jak vznikly:typické zbarvení,skvrnitá kůže kolem očí,nozder a genitálií,vertikální pruhy na kopytech a viditelné bělmo v očích kolem duhovky.
Tvrdá selekce na prériích z něj udělala koně fyzicky nesmírně zdatného,inteligentního
a vnímavého.Je to kůň pro všechno se srdcem bojovníka.Od westernových
disciplín,přes distanční jízdy,parkur,drezuru,vozatajství až po
dostihy-časový rekord na 4,5 furlongu-tj. 905 metrů,totiž držel do roku
1993 právě Appaloosa hřebec).
Jejich opravdová krása a cit si získá každého.Appaloosy jsou také známí tím,že člověka přijmou za člena svého stáda, a jejich smrt poté nesete stejně těžce jako smrt člena rodiny..
Skvrnité koně znal již Starý svět.Dokazují to malby na stěnách pravěkých malířů,kteří zhruba 18 tisíc let před Kristem zobrazují skvrnité koně po stěnách francouzských jeskyní Lascaux a Perche Merle.Nyní se můžeme podívat na vývoj tohoto plemene v Novém světě.Ten začal roku 1500,kdy se první Španělé usídlili na území dnešního Mexika a začali zde chovat ovce a koně.Přestože indiáni s těmito kolonisty spolupracovali,nesměli na jejich koně ani pomýšlet.Postupem času se však indiánům kmene Nez Percé podařilo ukrást pár plemeníků a naučili se jejich zvykům a přirozenému jezdectví.Roku 1621 připlula loď, která převážela skvrnité koně z Evropy.Jakmile indiáni měli koní dostatek začali se jejich chovem aktivně zabývat.Je až ohromné jak se z těchto malých zemědělců stali vynikající chovatelé nikoli množitelé koní.Díky tomu byli těžcí koně vyřazeni z chovu a využíváni jako soumaři a silní,hbití koně využíváni k produkci špičkových koní,využívaných převážně k boji a pro lov bizonů.Méně kvalitní hřebci byli kastrováni a využíváni jako jezdečtí koně.Díky speciálnímu chovnému programu Nez Percéů můžeme dnes nyní obdivovat ušlechtilost těchto koní nad ostatními.Označení Appaloosa vzniklo z území,kde indiáni sídlili-u řeky Palouse.Později se koním říkalo A Palousey a nakonec Appaloosy.
Nejkrutější kapitola v historii Appaloos začala 15.května 1877,kdy generál Howar obdržel rozkaz přemístit náčelníka s jeho lidem do rezervace Lapwai.Indiáni se tedy začali přesouvat.Jejich cesta se křížila s Hadí řekou, která byla 400m široká a zrovna se jejím korytem hnala voda z tajících ledovců.Indiáni jej museli i s koňmi překročit.Proud byl však velmi silný a přes 900 appaloos se utopilo.Lidé pokračovali dál.Během cesty však došlo k několika potyčkám a několik lidí generála Howara bylo zabito,jelikož se nemohli měřit síle a rychlosti indiánů Nez Percé.Tehdy začala štvanice na indiány.Trvala 3 měsíce a jezdci museli překonat trasu dlouhou 1300 mil!Tuto nepředstavitelnou dálku indiáni díky svým zdatným a cvičeným koním přežili.Na konci 3. měsíce je však generál našel a poslal proti nim 600 vojáků vojenské kavalerie proti 120 bojovníkům indiánů.Útoky vojáků se indiánům sice porazilo odrážet,ale po šestidenním vyčerpávajícím boji byli donuceni ke kapitulaci.Indiány přemístili do rezervace a pár Appaloos prodali a zbytek postříleli.
Přesto existovali lidé,kterým osud těchto krásných koní nedal spát.Patřili k nim Claude Thompson a dr. Francis Haines,kteří shromáždili pár chovatelů Appaloos a kolem roku 1938 založili Appaloosa Horse Club ve státě Oregon,kde sídlili Nez Percéové.Díky nim se Appaloosám blýská na lepší časy a dřívější sen Nez Percéů se stává skutečností!!
Doufám,že i já budu v blízké budoucnosti moci pokračovat v řadě úspěšných chovatel těchto nádherných koní.Nyní jste mi snad dali za pravdu,že opravdové pouto mezi koněm a člověkem bylo právě mezi appaloosami a indiány kmene Nez Percé.Je to příběh víry a opravdové lásky a její následné zrady!
Tato stránka je věnována lidem,které appaloosy fascinují,ale i těm,kteří se o nich chtějí něco dozvědět...Tato stránka vznikla na základě virtuální stáje Ufonek, a proto se můžete na cokoli ptát mě-appaloosky...:-) Příjemnou zábavu
Již po tisíciletí má kůň na vývoj lidstva nesmírný vliv:kdyby toto stvoření neexistovalo, civilizace se mohla ubírat jinými cestami.V dávné prehistorii proměnil člověk koně v dopravní prostředek,v pracovní nástroj i ve válečný stroj.Kůň v něm vyburcoval skryté vášně a ambice.Povzbudil jej k velkým skutkům a k dobývání,umožnil mu migrace,a významě tak ovlivňoval dějiny a osud lidstva.A nejen to,kůň inspiroval bezpočet generací malířů a sochařů,básníků a hudebníků,kteří uměleckým ztvárňováním jeho podoby,jeho her a jeho přirozenosti reflektovali tendence každé civilizace a kultury v historii.
Kůň jako živočišný druh byl schopen se adaptovat na jakékoli klima a prostředí a hluboce zakořenil v lidských zvycích a chováních.Člověk zasáhl do přirozenosti svého čtyřnohého přítele a vytvořil nejrůznější plemena,každé vyšlechtěné pro speciální potřeby.V historicky poměrně nedávné době nahradila koně ve většině rolí auta,a následoval ohromný ústup jejich fyzické přítomnosti z našeho života.S rostoucím ekologickým a chovatelským povědomím se však koně vracejí,a to především v nové roli oblíbeného společníka a přítele.Koně závodí na slavných dostizích,účastní se olympiád,zalidňují farmy a krajinu venkova a opět umožňují člověku vychutnávat krásu přírody z koňského hřbetu.
KOŇSKÁ MODLITBA
Já zahlédl hřívy a zaslechl cval,
já stále šel za ním a každý se mi smál.
Mně sláma z bot kouká a v kapsách seno mám,
však pohled ze sedla je nejhezčí co znám
Dává nám všechno, co má.
Rychlost, vytrvalost, sílu.
Ale plane v něm i jeho divoký duch.
Byl jiskrou, která zažíhala dávné mýty.
Byl chloubou králů i dobyvatelů.
Byl oporou civilizace.
Pod údery jeho kopyt se utvářely dějiny.
Dodnes má v našich srdcích místo, ona pyšná krása, která nese jméno kůň.
Do kopce mne nežeň
a z kopce nehoň mne
na rovině mě prožeň
a ve stáji mě vzpomeň
Nasyť mne, pane, napoj mne a dej mi čistou, prostornou stáj,
když skončena je denní práce.
Mluv se mnou, neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže.
Budeš-li ke mně laskavý, budu Ti sloužit s radostí
a najdeš místo v mém srdci.
Netrhej otěžemi, prosím, nesahej po biči, jdem-li kupředu.
Dej mi čas, abych pochopil Tvůj záměr.
Nebij mne, když Ti nerozumím.
Neměj mne za nepozorného, když nesplním Tvou vůli - možná,
že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku.
Neuvazuj mne příliš krátce a nestříhej mi ocas,
který je mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům.
Až poznáš, že se mé dny krátí, až Ti již nebudu moci sloužit,
můj milovaný pane, nenech mne, prosím,
hladovět a mrznout a neprodávej mne.
Buď tak dobrotivý a připrav mi rychlou, milosrdnou smrt
a Bůh se Ti odmění zde i na věčnosti.
Když se tráva v jarním slunku zelená
a kopytům je do skoku,
proč mi, Bože, musí strach
srdce ochromit?
Uháním
a vítr mi hřívu splétá.
Uháním
a štěstí běží o závod.
Uháním
a klopýtám o svou radost.
A přece neuniknu z vězení svých vyplašených očí,
které stejně nezachytí
neklid rozptýlený po světě.
Bože,
když se mezi stébly začne plížit noc,
vyslyš moje naříkavé ržání
a dej,
ať zaplane ve tmě jasná hvězda,
která můj strach zaplaší.
Amen